Lenost - zabiják snahy a článků

25. května 2017 v 13:19 | Vlče |  Ze života Vlčete
Páni a dámové, slečny a chlapci, děti a dospělí, savci, plazy, bezobratlí…zkrátka všichni a všechno, co žije na této planetě, můžete slavit. Po téměř měsíci neaktivity a slibování opravdu píši první smysluplný článek. Ale že mi to tedy trvalo.

Čím to, že jsem tak dlouho nepsala?

Asi jako každá živoucí bytost, mám své nedokonalosti. Mimo jiné jsem celkem líná osůbka a slovo prokrastinace je absolutně nepostradatelnou součástí nejen mého slovníku, ale v podstatě i téměř každodenního programu. Budu k Vám upřímná, moc se mi to nelíbí. Víte, jednoho krásného dne jsem se probudila a uvědomila si, jak si nechávám život protékat mezi prsty. Asi jako když se rozevřenou dlaní snažíte "chytit" vodu. A aby toho nebylo málo, tak se pokuste si představit, že onu dlaň máte umaštěnou, dejme tomu třeba od krému na ruce. Ano, až tak strašné to se mnou bylo. Už nějakou dobu se to snažím změnit. Snažím se vymanit z mých již zažitých návyků, kdy po příchodu domů nedělám absolutně nic produktivního, krom toho, že si takzvaně válím šunky a projíždím při tom facebook. Občas už jsem měla pocit, že se mi tohle "vymaňování se" skutečně daří. Že opravdu začínám žít, a ne pouze přežívat. Naneštěstí mi takové rozpoložení vydrželo vždy maximálně týden. Poté se lenost uráčila ruku v ruce s prokrastinací opět postavit do vedoucí pozice mého přežívání (páč život se tomu opravdu říkat nedá).

Na jednu stranu se mi vůbec nelíbilo, jak moc se nechám leností ovládat, na druhou bylo daleko jednodušší a hlavně pohodlnější nechat to tak. Nejspíše to bude tím, že chybělo něco, co by mne donutilo plnit každý den i sebemenší povinnost, díky které bych se naučila produktivitě a snaze. Podnět, který by mi byl počátečním impulsem do života. A kde takový podnět vzít? Odpovědí mi byla spásná myšlenka - založím si blog! Veřejný web, na který se přeci nemohu jen tak vykašlat, když všude oznámím, jak budu pravidelně psát články a každý tak uvidí, kdy se snažím a kdy ne. Alespoň taková byla má prvotní představa. Co se ovšem nestalo, po úspěšném "sestavení" designu a napsání prvního článku-nečlánku s odkazy na pinterest & instagram, se líné Vlče na tento blog vykašlalo stejně. Och, jaký to zápal pro věc (myšleno nadmíru sarkasticky).


Dneska se stalo něco, co udivilo i mne. Stačilo mi přečíst si dva komentáře pod mým minulým článkem (nečlánkem), jejichž autorky se očividně těšili, až napíšu něco dalšího. V ten moment mi v hlavě cosi přecvaklo. Troufám si říct, že k lepšímu, poněvadž teď sedím, konečně píšíc tento článek, uvědomující si, kolik nápadů na další psaní mám. A jak moc se chci tomhle blogu věnovat. Víte, blog jsem si nezaložila pouze kvůli problému s prokrastinací. Těch důvodů je více. Ale o těch rozepíši snad určitě někdy příště, jelikož mi přijde, že jsem toho sepsala celkem dost. Pokud napíši ještě něco víc, riskuji, že se z celého tohoto článku stane nečitelný mišmaš bez hlavy a paty. Což by mi bylo dosti podobné a tak to raději riskovat nebudu… :)

Tímto se omlouvám všem, co již nějakou dobu čekají, až na Deníku Vlčete něco přibude. Zároveň přísahám, že budu psát minimálně jednou týdně. Na mou duši, na psí uši, a na vlčí svědomí.



Vlče~
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama